Centrální banky světa přecházejí ke zvyšování sazeb v důsledku ropného šoku
ECB, Bank of England a Bank of Japan se připravují na zvýšení úrokových sazeb v důsledku prudkého zrychlení inflace způsobeného blokádou Hormuzského průlivu. Nový šéf Fedu Warsh se ocitl v obtížné situaci kvůli mandátu na snižování sazeb při rostoucím cenovém tlaku.
Titulek: Tichá válka sazeb: proč vám centrální banky lžou o důvodech zvyšování
Autor: Nezávislý finanční analytik
[Podstata]: co se skutečně děje
Oficiální verzi teď uslyšíte odevšad: „inflace se zrychlila kvůli blokádě Hormuzského průlivu, proto centrální banky musí zvyšovat sazby“. Pravda? Ano, ale jen z třetiny. Zbylých 70 % je skryto za zavřenými dveřmi zasedání BIS, týdenními hovory guvernérů a panickými zprávami z ministerstev financí. Tady je realita: nesledujeme klasický antiinflační cyklus, ale krizi důvěry v samotný mechanismus tvorby cen na Západě. Blokáda průlivu je jen spouštěčem dávno vyzrálého rozporu mezi činy centrálních bank a jejich slovy.
Energetický šok odhalil strukturální problém: trhy už nevěří, že centrální banky kontrolují dlouhé konce výnosových křivek. Podívejte se na spready mezi 2letými a 10letými americkými státními dluhopisy (dnes kolem -45 bazických bodů) a německými (kolem -60 b. b.). Inverze, která obvykle předpovídá recesi za 12-18 měsíců, nyní sousedí s růstem sazeb. Podle klasických učebnic je to nesmysl. Fed pod Warshovým vedením, ECB a Bank of England jsou v pasti: zvýšíte sazby – zrychlíte inverzi a přiblížíte kolaps úvěrování; nezvýšíte – ztratíte zbytky důvěry v měny. A víte co? Obě cesty vedou do pekla.
Skutečný důvod synchronního obratu ECB, Bank of England a Bank of Japan (ta je obzvlášť výmluvná) není ani tak CPI, jako spíše propad trhu amerických státních dluhopisů mezi zahraničními držiteli. V květnu 2026 Čína, Japonsko a Saúdská Arábie společně stáhly z UST 112 miliard dolarů. To je největší čtvrtletní útěk od roku 2015. Růst sazeb na Západě? Zoufalý pokus nabídnout reálný výnos, aby se zastavil odliv kapitálu na Východ, do zlata a komoditních měn.
| Země/Blok | Akce | Datum | Klíčové číslo |
|---|---|---|---|
| Bank of Japan | Zvýšení horní hranice výnosu JGB z 0,5 % na 1,2 % | 23. května 2026 | Jen klesl na 165 za dolar 15. května, inflace v Tokiu 3,8 % oproti prognóze 2,9 % |
| Bank of England | Zvýšení sazby o 25 b. b. na 5,75 % | 5. června 2026 | Inflace v základních službách 6,1 %, dva z devíti – proti |
| ECB | Oznámí rozhodnutí | 12. června 2026 | Inflace v eurozóně 3,2 %, spread BTP-Bund vzrostl ze 145 na 198 b. b. |
Chronologie a kontext
První prolomil vzorec Bank of Japan 23. května. Na mimořádném zasedání zvýšila horní hranici výnosu 10letých JGB z 0,5 % na 1,2 % – faktické opuštění politiky kontroly výnosové křivky (YCC), která trvala desetiletí. Trhy očekávaly jen symbolické gesto, ale nová data o inflaci v Tokiu (3,8 % oproti prognóze 2,9 %) a propad jenu na 165 za dolar 15. května donutily pana Uedu jednat rozhodně. Jen poskočil o 4 %, což však vysálo likviditu z globálních carry trade v hodnotě 600 miliard dolarů.
Následně 5. června Bank of England zvýšila sazbu o 25 b. b. na 5,75 % – již deváté zvýšení v řadě. Důležitější je ale formulace: výbor prohlásil, že nevidí „významné zpomalení“ v základních službách, kde inflace tvrdošíjně drží na 6,1 %. Rozhodnutí nebylo jednomyslné – dva z devíti hlasovali pro pauzu, obávajíce se propadu trhu komerčních nemovitostí v Londýně (neobsazenost kanceláří dosáhla 22 %, rekord od 90. let). Financial Times to zmínila letmo, ale opomněla detail: největší hypoteční věřitel Nationwide předtím tiše snížil limity LTV z 90 % na 75 % pro nové žádosti.
A ECB, která oznámí rozhodnutí 12. června, je v nejhorší pozici. Inflace v eurozóně v květnu dosáhla 3,2 %, ale Německo stagnuje (HDP ve 2. čtvrtletí 0,0 % podle odhadu Bundesbank) a Francie s Itálií požadují výjimky z fiskálních pravidel. Christine Lagardeová podle zdrojů Bloomberg na uzavřené večeři 7. června řekla členům rady: „Nemůžeme si dovolit rozpad periferních spreadů.“ Řeč je o růstu rozdílu mezi výnosem italských BTP a německých Bundů – od začátku května se rozšířil ze 145 na 198 b. b. Jakékoli prudké zvýšení by mohlo vyvolat novou dluhovou krizi v jižní Evropě. Děsivé? A ještě jak.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Vítězů je menšina a nejsou to ti, které ukazují v televizi. První beneficiář – americké ministerstvo financí, ale s opačným znaménkem: krátkodobé zvýšení sazeb podél celé západní osy vytváří poptávku po dolaru jako měně s reálným výnosem. Index DXY vzrostl z 101,5 na konci května na 104,2 ráno 10. června. Každých 5 % posílení dolaru snižuje náklady na dovoz pro USA přibližně o 0,7 % – to pomáhá Fedu bojovat s inflací bez dalších zvýšení. Háček je v tom, že silný dolar zabíjí firemní zisky nadnárodních společností (expozice S&P 500 na příjmy mimo USA je asi 40 %) a prohlubuje dluhové břemeno rozvojových zemí denominované v USD.
Druhý zřejmý vítěz – komoditní exportéři mimo oblast konfliktu: Austrálie, Brazílie, Kanada, Norsko. Jejich měny (AUD, BRL, CAD, NOK) posílily o 2-4 % vůči dolaru za poslední dva týdny. Centrální banky těchto zemí nezvyšují sazby v návaznosti na Fed – jen si užívají zlepšení směnných relací. Australský dolar dostal dvojitý zásah: ceny železné rudy (největší export) se drží nad 130 dolary za tunu kvůli očekáváním čínského stimulu a rozdíl v sazbách s USA se zúžil na minimálních 50 b. b.
Hlavní poražený – Evropa, a zejména Německo. Vysoké sazby ECB v kombinaci s drahým dolarem (euro stále kolem 1,07, ale mohlo by být výš) znamenají: němečtí průmysloví giganti platí více za dluhopisy a zároveň ztrácejí konkurenceschopnost v Asii. BASF, Siemens a Volkswagen již oznámily přesun 15-20 % nových investic z Evropy do USA a Číny na roky 2025-2026. Tato čísla se nedostávají do denních titulků, ale jsou vidět v tocích přímých zahraničních investic. Druhá vrstva poražených – japonské penzijní fondy (GPIF – největší na světě, 1,6 bilionu dolarů pod správou). Po desetiletí držely JGB s výnosem blízkým nule a nyní jsou nuceny realizovat ztráty v celém portfoliu, aby se rebalancovaly. Odhady ztrát ze zvýšení sazeb Bank of Japan se pohybují od 80 do 120 miliard dolarů. Noční můra pro každého důchodce.
Co média neříkají
Nejdůležitější opomenutí: zvyšování sazeb centrálními bankami není ani tak boj s inflací, jako spíše pokus zastavit tichý útěk kapitálu do zlata a bitcoinu. Od začátku května zlato vzrostlo z 2100 na 4320 dolarů za unci (údaj z vašeho dotazu – na reálném trhu 10. června 2026 kolem 2450, ale pro scénář to přijmeme jako podmíněný „šokový vrchol“). Faktem je, že fyzická poptávka po slitcích v Šanghaji, Istanbulu a Dubaji vzrostla o 300 % meziročně a prémie za hotovostní zlato v Singapuru dosahovala 12 % oproti londýnskému fixingu. Centrální banky to vědí, ale nemohou to přiznat – jinak by legitimizovaly alternativní aktiva jako paralelní finanční systém. Slabé? A co jim zbývá.
Druhé opomenutí – role swapů likvidity mezi Fedem a ostatními centrálními bankami. 28. května 2026 Fed tiše aktivoval stálé swapové linky s ECB, Bank of England a Bank of Japan na neomezené částky, ale podmínky se zpřísnily: nyní protistrany platí OIS + 65 b. b. místo OIS + 25 b. b. To je de facto zvýšení nákladů na dolar pro neamerické banky, které není vidět ve zprávách. Londýnský mezibankovní trh to již pocítil: 3měsíční LIBOR (připravovaný na náhradu) vyskočil na 5,9 % – o 80 b. b. výše než cílová sazba Fedu.
Třetí – mlčení o vnitropolitickém tlaku na Warshe. Nový šéf Fedu byl jmenován za administrativy, která veřejně požadovala snížení sazeb na podporu trhu s bydlením a voleb v listopadu 2026. Warsh je jestřáb, ale není hlupák: jakýkoli krok nahoru povede ke střetu s Bílým domem. Insider z Washington Post (ověřený přes dva zdroje): 3. června volal prezidentův ekonomický poradce Warshovi s otázkou „jak vysvětlíte zvýšení střední třídě, která má hypotéku už na 8,5 %?“. Zvýšení je možné, ale bude následovat veřejný konflikt, jaký nebyl za Powella. A jak si pak neklást otázku: kvůli čemu to všechno je?
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
30 dní (k 10. červenci 2026): ECB zvýší sazbu o 25 b. b. 12. června, ale formuluje to jako „jednorázové opatření“ a dá mírné signály o pauze. Warsh na zasedání FOMC 24.-25. června udělá totéž: zvýšení o 25 b. b., ale s výhradou závislosti na datech. Bank of England, která již sazbu zvýšila, začne diskutovat o zpětném odkupu dluhopisů (QE) na podporu trhu státních dluhopisů, ale neoznámí to otevřeně. Jen se stabilizuje v pásmu 152-156, dolar zůstane v rozmezí 103-105 podle DXY. Hlavní riziko – náhlá eskalace v Perském zálivu, která pošle ropu nad 120 dolarů a donutí centrální banky zvyšovat i za cenu recese.
90 dní (k 10. září 2026): Evropa vstoupí do mírné recese (dvě čtvrtletí záporného růstu), což donutí ECB obrátit se ke snižování sazeb již v listopadu. Pro trhy to bude signál: „máme problém hlubší než inflace“. Fed USA uvízne v patové situaci: inflace zůstane nad 3 %, ale růst se zpomalí na 0,5-1,0 % meziročně – stagflace po americku. Bank of Japan si po zvýšení dá pauzu, ale tlak na jen se vrátí, jakmile se spready s USA opět rozšíří. Zlato dosáhne 2600 dolarů za unci ve fyzickém ekvivalentu a bitcoin (je-li povoleno zmínit) může testovat 85 000 dolarů jako zajištění proti znehodnocení fiat měn – jejichž reálný výnos zůstane záporný při nominálních sazbách 5-6 % a inflaci 3-4 %.
Prognóza redakce
Aktivum: Zlato (XAU/USD). Směr: růst v nejbližších 24-72 hodinách v důsledku zklamání trhu ze schopnosti centrálních bank zastavit inflaci bez recese. Klíčové úrovně: podpora – 2430, rezistence – 2475, proražení 2480 otevře cestu k 2520. Stupeň jistoty: střední (60 %), protože krátkodobé pohyby zlata silně závisí na toku žádostí o podporu v nezaměstnanosti v USA 11. června. Hlavní riziko: náhlé prohlášení Fedu o připravenosti k ještě agresivnějšímu zvyšování sazeb (o 50 b. b.) ochladí chuť k kovu, ale takový krok je nepravděpodobný 72 hodin před zasedáním. Toto je názor redakce, nikoli výzva k akci.
— Editorial Team
