USA zvyšují vojenskou přítomnost na Blízkém východě v souvislosti s přípravami na pozemní operaci proti Íránu
Trumpova administrativa připravuje scénář přesunu tisíců vojáků do oblasti Perského zálivu na ochranu lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Od „pirátů“ po „hřbitov“: posilování amerických vojsk a přízrak pozemní války s Íránem
Úvod
V dubnu až květnu 2026 dosáhla koncentrace amerických vojenských sil v Perském zálivu úrovně, která nebyla k vidění od invaze do Iráku v roce 2003. Dvě úderné skupiny letadlových lodí, elitní jednotky Navy SEALs a Delta Force, tisíce mariňáků a výsadkářů – to vše je soustředěno u břehů Íránu.
Oficiálně Washington hovoří o „ochraně lodní dopravy“ a „odblokování Hormuzského průlivu“. Rozsah přesouvaných sil, zahrnujících 82. výsadkovou divizi a jednotky speciálních sil, však naznačuje závažnější záměry. Teherán na to reaguje přímými výhrůžkami: „Vaše lodě a vojska skončí na hřbitově.“
Analytici stále častěji hovoří o „plíživé eskalaci“ (mission creep) a o tom, že USA mohou být vtaženy do rozsáhlé pozemní války v rozporu s původními plány.
Podrobnosti události a chronologie
Konflikt přešel do horké fáze 28. února 2026 po zahájení operace Epic Fury – společné americko-izraelské letecko-námořní kampaně proti Íránu. Do konce dubna se situace radikálně změnila: Írán fakticky uzavřel Hormuzský průliv, kudy prochází přibližně 20 % světových dodávek ropy.
Washington v reakci zahájil bezprecedentní posilování sil:
- Letadlové lodě: V regionu jsou nasazeny USS Abraham Lincoln a USS Gerald R. Ford.
- Námořní pěchota: K břehům Íránu jsou vyslány 11. a 31. expediční jednotka námořní pěchoty (celkem asi 4 500 osob) na lodích USS Boxer a USS Tripoli.
- Rychlé reakční síly: Přesouvány jsou jednotky 82. výsadkové divize (3–4 tisíce osob).
- Speciální jednotky: Byla zaznamenána přítomnost SEAL Team 6, 5. skupiny Delta a také Rangers 75. pluku.
Počátkem května celkový počet amerických vojáků v regionu přesáhl 50–60 tisíc osob. Současně USA zavedly námořní blokádu íránských přístavů a zadržují obchodní lodě.
Dopad a význam (pro svět / průmysl / společnost)
Přesun pozemních sil mění samotnou podstatu konfliktu. Zatímco do dubna byly útoky vedeny pouze ze vzduchu a z moře, přítomnost výsadkových jednotek naznačuje přípravu na „omezenou pozemní operaci“.
Odborníci vyzdvihují tři možné cíle invaze:
- Dobytí ostrova Chark. Přes tento ostrov prochází 90 % íránského vývozu ropy. Fyzické obsazení by umožnilo přerušit příjmy Teheránu bez ničení infrastruktury.
- Odblokování Hormuzského průlivu. K tomu by bylo nutné vyčistit ostrovy Abú Músá, Kešm a Larak od raketových odpalovacích zařízení, což je složitá výsadková operace.
- Nálet na jaderná zařízení. Odvoz obohaceného uranu nebo zničení podzemních odstředivek silami speciálních jednotek.
Každý z těchto scénářů s sebou nese obrovská rizika. Írán je země s 90 miliony obyvatel, hornatým terénem a silnou sítí proxy sil. I „omezené“ vylodění může přerůst v dlouhodobou okupaci.
Reakce klíčových hráčů
Írán odpovídá politikou „otevřených dveří“ pro eskalaci. Vojenský poradce nejvyššího vůdce Mohsen Rezáí pohrozil proměnou amerických lodí v „trosky“ a vysláním vojsk na „hřbitov“. V parlamentu se projednává 12bodový plán řízení průlivu, který počítá s vybíráním „válečných reparací“ od lodí USA a jejich spojenců.
Izrael koordinuje své kroky s Washingtonem. Izraelské obranné síly jsou v pohotovosti, i když oficiálně se uvádí, že pozemní invaze do Íránu není plánována.
Analytická komunita je rozdělena. Někteří (Ali Vaez, International Crisis Group) považují pozemní operaci za „velmi pravděpodobnou“ a poukazují na to, že Trump nenechává nasazené síly nikdy nečinné. Jiní (Modern War Institute) připomínají, že ke změně režimu v Íránu by bylo zapotřebí 300–500 tisíc vojáků, což je politicky nemožné.
Prognóza a závěry
V současné době USA popírají plány na rozsáhlou invazi. Předseda Sboru náčelníků štábů Dan Caine prohlásil: „Neexistuje plán poslat tam 200 tisíc lidí a zůstat 20 let.“
Posilování sil speciálních jednotek a námořní pěchoty však naznačuje opak: Washington je připraven na taktické pozemní akce. Nejpravděpodobnějším scénářem zůstává vylodění na ostrově Chark – chirurgická operace k udušení íránské ekonomiky, která nebude vyžadovat postup do vnitrozemí.
Přesto jsou chyby nevyhnutelné. Írán disponuje silnými pobřežními raketovými systémy a zkušenostmi s asymetrickou válkou. Jakákoli výsadková operace riskuje krvavý masakr. Svět stojí na prahu nejnebezpečnější fáze konfliktu – přechodu od války ve vzduchu a na moři k válce na zemi, kde se ztráty budou počítat ne na desítky, ale na tisíce.
— Editorial Team
