Arabské země Perského zálivu tají fakta o tajných úderech na objekty na svém území
Podle zdrojů se zamlčované útoky dronů a záhadné výbuchy dotkly nejen SAE, ale také Saúdské Arábie. Incidenty jsou spojovány s rostoucím vlivem Íránu a tábora stoupenců tvrdé linie Modžtaby Chameneího v regionu.
Podstata: co se skutečně děje
Zamlčované údery dronů na Saúdskou Arábii a SAE nejsou sporadické incidenty, ale systematická kampaň, kterou bych nazval „nátlak k mlčení“. Íránské proxy a samotné Revoluční gardy útočí na kritickou infrastrukturu – ropná zařízení, letiště, vojenské základny – a monarchie v Zálivu v reakci tají rozsah škod. Důvodem tohoto mlčení není zbabělost ani technická neschopnost útoky odrazit, ale chladná kalkulace: veřejné přiznání úderů by zhroutilo akciové trhy, vyvolalo útěk zahraničních specialistů z ropného sektoru a donutilo Rijád a Abú Zabí k vojenské odpovědi, které se zoufale snaží vyhnout. To, co vypadá jako záhadné výbuchy v průmyslových objektech, je ve skutečnosti stínová válka, kde hlavní zbraní nejsou samotné drony, ale strach z prozrazení.
Časová osa a kontext
Historie tajných úderů nezačala v květnu 2026, ale mnohem dříve. Již koncem března saúdští vojáci zaznamenali více než 105 útoků dronů a raket jen za jeden týden – od 25. do 31. března. Není to překlep: více než sto úderů za sedm dní. Mezi zasaženými cíli bylo vojenské letiště Al-Kajsumah, kde byl zničen kriticky důležitý radar včasného varování AN/FPS-117 americké výroby, což vytvořilo nebezpečnou mezeru v systému protivzdušné obrany celého Perského zálivu.
Kontext těchto útoků – hluboká transformace íránského režimu. Po likvidaci nejvyššího vůdce Alího Chameneího 28. února 2026 byl jeho syn Modžtaba Chameneí povýšen do hodnosti nového nejvyššího vůdce. Skutečná moc ale přešla z rukou duchovenstva do rukou Revolučních gard. Jak uvádějí insideri, Modžtaba, který utrpěl těžká zranění při prvním bombardování a dosud se neobjevil na veřejnosti, je spíše „signatář“, legitimizující rozhodnutí generálů, než samostatný vládce. Právě tento přechod moci k nekompromisním bezpečnostním složkám vysvětluje drzost útoků na státy Zálivu.
Počátkem května 2026 se kampaň úderů stala natolik intenzivní, že ji Rijád a Abú Zabí už nemohly ignorovat. V reakci podnikly to, co nikdy předtím: provedly přímé letecké údery na íránské území a tajně varovaly Teherán diplomatickými kanály, že pokud útoky neustanou, bude následovat další eskalace. To zabralo: počet útoků na Saúdskou Arábii prudce klesl, ale zcela neustal. Navíc saúdské a kuvajtské letectvo provedlo údery na objekty proíránských šíitských milicí již na území Iráku.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Paradoxně hlavním beneficientem současné situace je Írán, přesněji Revoluční gardy. Tím, že útočí a vidí, že arabské monarchie útoky tají ze strachu, získávají dvojí výhodu. Na jedné straně demonstrují svou vojenskou efektivitu íránskému obyvatelstvu a svým proxy. Na druhé straně systematicky podrývají důvěru ve vlády Zálivu mezi jejich vlastním obyvatelstvem a zahraničními investory. Pokud stát nedokáže ochránit svá ropná zařízení a dokonce nepřizná ani samotný fakt útoku, o jaké stabilitě může být řeč? Tato otázka je časovanou bombou pro ekonomiky Zálivu.
Prohrávají především Saúdská Arábie a SAE. Každý neutajený výbuch v rafinérii nebo na vojenské základně narušuje jejich pověst spolehlivých dodavatelů energetických zdrojů a bezpečných přístavů pro kapitál. Náklady na obnovu poškozené infrastruktury se odhadují na stovky milionů dolarů, ale škoda na investičním klimatu je nesrovnatelně větší. Prohrávají i USA: jejich spojenci vidí, že americký „bezpečnostní deštník“ nebrání úderům, ale pouze pomáhá skrývat jejich následky.
Nepřímo prohrává i Čína, která investovala značné prostředky do saúdské ekonomiky a v roce 2023 působila jako prostředník při normalizaci vztahů mezi Rijádem a Teheránem. Pokud saúdsko-íránská „studená válka“ přejde do horké fáze, Peking riskuje ztrátu vlivu na obě strany.
Co média nedopovídají
První a nejvýbušnější insider informace se týká skutečné role Modžtaby Chameneího. Tvrzení, že je pouze loutkou Revolučních gard, nejsou zcela přesná. Podle zdrojů obeznámených s průběhem tajných jednání za zprostředkování Pákistánu Modžtaba osobně zablokoval několik mírových iniciativ navržených jeho vlastními diplomaty. Revoluční gardy možná kontrolují armádu, ale mladý Chameneí, hnaný touhou po pomstě za zavražděného otce, důsledně odmítá jakékoli kompromisy. Není pasivní figurou, ale aktivním ideologem války, jehož osobní trauma se stalo faktorem regionální politiky.
Druhý skrytý příběh – skutečný cíl útoků na SAE a Saúdskou Arábii. Nejde o způsobení maximálních fyzických škod, ale o psychologickou operaci a sběr zpravodajských dat. Údery dronů, které „záhadně“ obcházejí jedny systémy protivzdušné obrany a zasahují jiné, umožňují íránským vojákům mapovat zranitelnosti protiraketové obrany Zálivu. Každý útok je test, který odhaluje, jak rychle reagují systémy Patriot, v jakých výškách jsou účinné stíhače a kolik času je potřeba k nasazení stíhaček. Tyto informace jsou neocenitelné pro případ rozsáhlého konfliktu.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
V horizontu 30 dní (do 15. června 2026) bude intenzita tajných útoků pravděpodobně dále klesat – ne kvůli úspěchu diplomacie, ale protože bylo dosaženo nepsaného „prahu tolerance“. Saúdská Arábie a SAE dokázaly, že jsou připraveny odpovědět přímými údery na Írán, a Írán demonstroval, že může beztrestně útočit a stavět své protivníky do ponižující pozice. Nastolí se křehká rovnováha „vzájemně zaručeného ponížení“.
V horizontu 90 dní (do 15. srpna 2026) bude mnohé záviset na výsledku americko-íránských jednání za pákistánského zprostředkování. Pokud USA budou nadále trvat na okamžitém projednání jaderného programu a Írán bude požadovat nejprve zrušení blokády Hormuzského průlivu, jednání se dostanou do slepé uličky. V takovém případě Revoluční gardy znovu aktivují své spící buňky a proxy pro údery na Záliv, aby zesílily tlak na Washington prostřednictvím jeho spojenců. Pokud však bude nalezen kompromis – například postupné rušení sankcí výměnou za zastavení útoků – může stínová válka přejít do fáze „zmrazení“ do konce roku 2026. V každém případě éra, kdy si země Zálivu mohly hrát na to, že se jich konflikt netýká, nenávratně skončila. Jsou plnohodnotnými účastníky této války, i když se jí oficiálně neúčastní.
— Editorial Team
