Ceny ropy se stabilizovaly nad 100 dolary kvůli blokádě Hormuzského průlivu
Blokáda íránských přístavů americkou armádou a neochota Teheránu ustoupit brání cenám ropy vrátit se na předválečnou úroveň. Barelu Brent se obchoduje nad 105 dolary, WTI kolem 100 dolarů, přičemž Světová banka očekává růst cen energií o 24 % za celý rok 2026.
Ropa zamrzla nad 100 dolary: jak blokáda Hormuzského průlivu mění světovou ekonomiku
Úvod
- dubna 2026 světový ropný trh zaznamenal novou realitu: barel Brent se stabilně obchoduje nad 105 dolary, americká WTI kolem 100 dolarů a Světová banka předpovídá růst cen energií o 24 % za celý rok. Důvodem je unikátní krize bez historických analogií: Hormuzský průliv, kterým prochází asi 20 % světové námořní přepravy ropy, se ocitl fakticky paralyzován dvojitou blokádou.
„Nyní platí dvě blokády: blokáda Hormuzského průlivu ze strany Íránu postavená na hrozbách a blokáda íránských přístavů zajišťovaná vojenskou silou, vyhlášená USA,“ shrnul vojenský expert Sergej Migdal. Fatih Birol, šéf Mezinárodní energetické agentury, označil dění za „největší hrozbu světové energetické bezpečnosti v celé historii lidstva“. A to není přehnané: globální nabídka ropy klesla o 10,1 milionu barelů denně na 97 milionů b/d, což překonává deficit jakékoli předchozí krize včetně ropného embarga z roku 1973 a invaze Iráku do Kuvajtu.
Podrobnosti události a chronologie
Krize se vyvíjela rychle. V únoru 2026 USA zahájily operaci „Epic Fury“ – sérii úderů na íránskou jadernou a vojenskou infrastrukturu. Írán odpověděl faktickým uzavřením Hormuzského průlivu: Islámské revoluční gardy začaly útočit na tankery spojené s USA a jejich spojenci. Již k 6. březnu se u vstupu do průlivu nahromadilo asi tisíc obchodních lodí.
- dubna se strany dohodly na dvoutýdenním dočasném příměří, které mělo zahrnovat obnovení plavby. Hned následující den však bylo jasné, že Írán dohody neplní. Teherán místo otevření průlivu zavedl poplatek za průjezd ve výši 2 milionů dolarů za každé plavidlo.
11.–12. dubna proběhla jednání v Islámábádu za zprostředkování Pákistánu. Kolo skončilo bez výsledku. Viceprezident USA J. D. Vance prohlásil, že „míček je na íránské straně hřiště“, a již 13. dubna prezident Trump vyhlásil úplnou námořní blokádu íránských přístavů silami amerického námořnictva.
Americké velení soustředilo uskupení nejméně 15 válečných lodí v Ománském zálivu a Arabském moři, včetně letadlové lodi s jaderným pohonem USS Abraham Lincoln a raketových torpédoborců. Strategie spočívá v zachycování plavidel na výstupu z průlivu. Jak CENTCOM oznámil 16. dubna, americké námořnictvo od začátku operace zachytilo již deset plavidel.
Trump opakovaně vyhrožoval Íránu novým bombardováním. V jednom z příspěvků na sociálních sítích slíbil, že Íránci budou „žít v pekle“, pokud se průliv neotevře. Přitom dříve dohodnutá lhůta pro příměří vypršela 21. dubna a strany uvažovaly o jejím prodloužení.
Dopad a význam (pro svět / odvětví / společnost)
Rozsah dění daleko přesahuje ropný trh. Sledujeme synchronní úder na několik komoditních skupin, při němž logistický stres přerůstá v nedostatek fyzické nabídky.
Energetický šok bezprecedentních rozměrů. Březnová zpráva Mezinárodní energetické agentury zaznamenala: globální nabídka ropy klesla o 10,1 milionu barelů denně. Pro srovnání: v období ropného embarga v roce 1973 činil deficit 4–5 milionů b/d, během irácké invaze do Kuvajtu asi 4 miliony b/d. Analytici Goldman Sachs předpovídají deficit ropy na světovém trhu ve druhém čtvrtletí 2026 na úrovni 9,6 milionu b/d, přičemž světové zásoby ropy v dubnu klesají rekordním tempem – 11–12 milionů barelů denně.
Potravinová krize na obzoru. Hormuzský průliv není jen o ropě. Třetina námořního obchodu s hnojivy rovněž prochází touto trasou. Katar, který zajišťuje pětinu světové produkce zkapalněného plynu, nejprve zastavil export a raketové údery na největší závod Ras Laffan srazily plynárenské trhy v Asii a Evropě. V západní Africe vstupují vlády do osevní sezóny s kritickým nedostatkem hnojiv, což ohrožuje úrodu kakaa a bavlny. V Evropě již probíhají demonstrace farmářů – růst cen nafty činí osevní kampaň nerentabilní.
Kolaps globální logistiky. Jelikož Írán uzavřel průliv a USA zavedly blokádu, asijští kupci se vrhli na nákup ropy v USA. Panamský průplav se ocitl přetížen: ropné tankery vykupují všechny fronty, lodě stojí v dlouhých frontách až 40 dní. Dodávky obilí na některých trasách zdražily o 50–60 %.
Hrozba globální recese. Jak poznamenávají analytici z ALT3 Capital, současný komoditní šok se překrývá s bezprecedentním dlužním zatížením největších ekonomik. Úroveň státního dluhu USA se ustálila poblíž 130 % HDP. Růst cen ropy vyžaduje od dovozců větší objem dolarového financování, což při současném odchodu bank do režimu snižování rizika vyvolává nedostatek likvidity. Zahraniční centrální banky od 11. února prodaly více než 100 miliard dolarů amerických státních dluhopisů.
Dolar ztrácí pozice. Krize urychluje dedolarizaci. Podíl dolaru v globálních rezervách klesl z 55–56 % před dvěma desetiletími na přibližně 40 %, zatímco podíl zlata stoupl téměř na 30 % a již překonal americké státní dluhopisy. Ray Dalio na fóru v Davosu v lednu 2026 označil dění za „rozpad světového měnového řádu“.
Reakce klíčových hráčů
Goldman Sachs a investiční banky. Analytici Goldman zvýšili prognózu průměrné ceny Brentu na čtvrté čtvrtletí 2026 na 90 dolarů z dříve očekávaných 80 dolarů, a prognózu pro WTI na 83 dolarů z 75 dolarů. Důvodem je očekávání normalizace exportu z Perského zálivu ke konci června (místo poloviny května) a pomalejší obnovy těžby. Goldman varuje: „Ekonomická rizika jsou vyšší, než předpokládá náš základní scénář pro ropný trh, vzhledem k pravděpodobnosti dalšího růstu cen ropy, extrémně vysokým nákladům na ropné produkty a bezprecedentnímu rozsahu samotné krize.“
OPEC+. Na pozadí růstu ceny ropy na 120 dolarů za barel schválil OPEC+ zvýšení těžebních kvót na květen o přibližně 206 tisíc barelů denně – krok, který analytici označili za „symbolický“. Vzhledem k tomu, že export ropy z Perského zálivu je kvůli válce omezen a přední producenti jsou nuceni snižovat dodávky, nebude mít toto rozhodnutí na trh skutečný vliv. Saúdská Arábie přesměrovala část dodávek na terminál na pobřeží Rudého moře a SAE zvýšily export z přístavu Fudžajra.
SAE vystupují z OPEC. 29. dubna se ukázalo, že Spojené arabské emiráty se rozhodly vystoupit z OPEC a OPEC+ s účinností od 1. května 2026. Jak uvedl ředitel výzkumu Institutu energetiky a financí Alexej Bělgorjev, toto rozhodnutí by mohlo vést k dodatečnému růstu těžby ropy v Perském zálivu od roku 2027. „Trh to zjevně přijme jako důkaz dodatečného růstu těžby a jako pravděpodobný podnět k uvolnění kvót pro zbývající země OPEC+,“ řekl.
Mezinárodní organizace. Šéf MEA Fatih Birol označil krizi za největší hrozbu energetické bezpečnosti v historii. Obchodníci dotazovaní Financial Times varují, že nejhorší je teprve před námi: „Trhy stále doufají v krátký konflikt, ale to je chyba. I dalších šest měsíců takové blokády zkazí úrodový cyklus roku 2027.“
Prognóza a závěry
Analytici se shodují, že návrat k předválečným cenám 60–70 dolarů za barel je v nejbližších měsících nepravděpodobný.
Goldman Sachs očekává normalizaci exportu z Perského zálivu ke konci června – téměř o měsíc a půl později, než byly původní prognózy. Analytici přitom varují, že i částečné obnovení dodávek zabere čas: logistické řetězce jsou přerušeny, tankery stojí v nesprávných přístavech, pojistky jsou zrušeny, smlouvy porušeny.
Prognózy na rok 2026 se různí. Goldman zvýšil prognózu průměrné ceny Brentu na rok na 90 dolarů z 83 dolarů. Americký úřad pro energetické informace očekává průměrné ceny Brentu nad 90 dolary za barel s druhým čtvrtletním vrcholem až 115 dolarů. Existují však i alternativní scénáře. Analytik Kirill Rodionov se domnívá, že konflikt by mohl ukončit éru vysokých kotací: „Pokud krize začala prudkým růstem cen, pak právě íránský konflikt by se mohl stát zlomovým bodem, po němž trh přejde do nižšího cenového režimu“ – podle jeho prognóz by barel mohl klesnout pod 60 dolarů ve druhé polovině roku 2026 nebo v roce 2027.
Hlavní závěry:
- Bezprecedentní rozsah. Ztráta 10 milionů barelů denně – největší narušení dodávek v historii, překonávající krize z let 1973 a 1990.
- Dominový efekt. Blokáda zasáhla nejen ropu, ale i plyn, hnojiva, logistiku a v konečném důsledku potravinovou bezpečnost po celém světě.
- Riziko dlouhodobé krize. Obchodníci varují: trhy podceňují riziko vleklého konfliktu. „I šest měsíců blokády zkazí úrodový cyklus roku 2027.“
- Dolar v ohrožení. Komoditní šok se překrývá s dluhovou krizí a urychluje dedolarizaci. Podíl dolaru v rezervách klesl na 40 %.
- Nová realita. Hormuzský průliv, formálně částečně otevřený, se fakticky proměnil v zónu neprůchodnou pro komerční plavbu bez vojenského doprovodu. A i kdyby zítra konflikt skončil, budou zapotřebí týdny nebo měsíce k obnovení přerušených logistických řetězců.
Jedno lze říci s jistotou: svět už nikdy nebude stejný. Energetická bezpečnost, která se zdála být samozřejmostí v éře globalizace, se dnes stala hlavní zranitelností globální ekonomiky. A dokud rakety a lodě blokují úzký koridor v Perském zálivu, celá světová ekonomika strnula v nejistotě.
— Editorial Team
