OSN snížila odhad růstu světového HDP na 2,5 % kvůli krizi na Blízkém východě
OSN zhoršila odhad růstu světové ekonomiky na rok 2026 na 2,5 % a varovala, že v nejhorším scénáři by ukazatel mohl klesnout na 2,1 % kvůli růstu cen energií a narušení dodavatelských řetězců.
Zatímco titulky obchodních médií září číslem „2,5 %“, skutečný příběh, který se 19. května odehrál v sídle OSN, není v revizi prognózy, ale v zlověstném tichu kolem části o globální potravinové bezpečnosti. Dokument, který jsem četl, není jen ekonomická zpráva. Je to zastřené varování před strukturálním zhroucením světové logistiky, které nelze opravit starými monetárními nástroji.
Podstata: co se skutečně děje
Prognóza růstu světového HDP na úrovni 2,5 % je „základní scénář“, který byl v okamžiku zveřejnění již zastaralý. Nezohledňuje sekundární efekty popsané v poznámce 14 na straně 12 zprávy UNCTAD, zveřejněné téhož dne. Podstatou je, že globální obchod se zpomaluje nikoli lineárně, ale kaskádovitě. Růst světového obchodu se v roce 2026 očekává na úrovni 1,5–2,5 % oproti 4,7 % v roce 2025. To je pokles o více než polovinu během jednoho roku – událost, která nastává pouze během globálních recesí nebo pandemií.
Skutečná bomba je však ukryta v prognóze inflace. OSN zvýšila odhad světové inflace na 3,9 % – během několika měsíců o celých 0,8 procentního bodu. Takto prudká revize nebyla zaznamenána od roku 2008. U rozvojových zemí přitom ukazatel stoupá na 5,2 %. To není jen „růst cen“, to je smrt domácí poptávky v zemích, které po desetiletí sloužily jako lokomotivy globálního růstu.
Chronologie a kontext
Útok na prognózy nezačal 19. května, ale 28. února, kdy USA a Izrael provedly letecké údery na Írán, na což Teherán odpověděl blokádou Hormuzského průlivu. Od té chvíle světová ekonomika přišla o tepnu, kterou proudí pětina světových dodávek ropy a zemního plynu.
Za 80 dní od začátku blokády došlo ke třem kritickým posunům:
Ropná past pro Evropu. Na rozdíl od USA, které mají relativní soběstačnost, se Evropa ocitla v pasti. Eurozóna je závislá na dovozu energií a její prognóza růstu klesla z 1,5 % v roce 2025 na 1,1 % v roce 2026. Pro Spojené království je situace ještě horší: pokles z 1,4 % na 0,7 %. To není cyklické zpomalení, ale krutá revize celého ekonomického modelu postaveného na levném dovozu.
Neviditelná pšenice a hnojiva. Zatímco všichni sledují cenu Brentu, zpráva OSN otevírá téma, které trh zatím ignoruje: narušení dodavatelského řetězce hnojiv. Hormuz není jen kanálem pro surovou ropu, ale také pro zemní plyn a chemikálie. Narušení dodávek hnojiv již tlačí na světové ceny potravin. OSN odhaduje, že počet lidí čelících akutnímu nedostatku potravin by mohl vzrůst o 45 milionů na 363 milionů. Hlad je vždy politická nestabilita.
Asijský obrat. Prognóza pro USA zůstává „relativně stabilní“ na úrovni 2 %, ale pro západní Asii – region Perského zálivu – OSN předpovídá propad z 3,6 % na 1,4 %. To je regionální katastrofa způsobená zničením infrastruktury a kolapsem cestovního ruchu a obchodu. Čína a Indie přitom vykazují „relativně silný růstový impuls“, ale je to jen otázka času: jejich závislost na dovozu energetických surovin z Perského zálivu je Achillovou patou.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Porážka je zřejmá: každá země s deficitem energetické bilance. To je celá jižní a jihovýchodní Asie, závislá na remitencích ze zemí Perského zálivu. Jakmile stavby v Dubaji a ropná pole v Saúdské Arábii začnou pociťovat výpadky, toky remitencí do Bangladéše, Nepálu a na Filipíny vyschnou. To vytrhne spodní cihlu z fundamentu spotřebitelské poptávky v těchto zemích.
Skrytý poražený – americký státní dluh. Na první pohled jsou USA v bezpečí. Morgan Stanley však ve své pololetní prognóze z 15. května uvedl, že scénář vyřešení konfliktu se očekává až v polovině června, a to v základním případě. Pokud se blokáda protáhne a ceny ropy překročí 150 dolarů za barel, spustí se „recesní spínač“. To zničí poptávku po rizikových aktivech a zahraniční držitelé začnou vyhazovat UST, což vyžene výnosy na úrovně nemyslitelné pro ekonomiku s dluhem 35 bilionů dolarů.
Vyhrává jen úzká vrstva energetických obchodníků a několik exportérů, jako je Alžírsko a Angola, kteří získávají krátkodobé superzisky z prudce vzrostlých cen. Ale i pro ně je to pyrrhovo vítězství: růst nákladů na dovoz potravin tuto marži rychle pohltí.
Co média zamlčují
Zamlčuje se zásadní bod ze zprávy: OSN nemůže poskytnout přesnou prognózu, protože „politika se mění rychleji, než to cyklus prognózování dokáže zachytit“. Jinými slovy, oficiální údaje jsou fotografií předvčerejška.
Druhý zamlčovaný fakt: propast ve financování rozvoje dosáhla 4 bilionů dolarů. To znamená, že rozvojové země nemohou obsluhovat dluhy, udržovat zdravotnictví a vzdělávání. Není to makroekonomická abstrakce, ale přímá cesta k defaultům a sociálním explozím v Africe a Asii, jejichž důsledky se okamžitě přenesou na bilance evropských bank, které tyto regiony úvěrovaly.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
30 dní. Základní scénář Morgan Stanley o vyřešení konfliktu do poloviny června vypadá optimisticky. Trhy začnou započítávat „prémii za vleklou válku“. Ropa Brent otestuje hladinu 105–110 dolarů. Indexy podnikatelské aktivity v Evropě se propadnou do pásma poklesu pod 48 bodů. Uvidíme první velké nesplácení dluhů v Egyptě a Pákistánu.
90 dní. Pokud se scénář vyřešení krize nenaplní, svět přejde k modelu „válečné ekonomiky“. Ceny ropy nad 120 dolarů se stanou novou normou, globální inflace překročí 4,5 % a centrální banky se ocitnou před nemožnou volbou: dorazit inflaci zvýšením sazeb a vyvolat recesi, nebo tolerovat růst cen, který ničí střední třídu. Prognóza růstu HDP 2,1 %, kterou OSN nazývá „nejhorším scénářem“, se stane novým základním scénářem.
Prognóza redakce
Aktivum: Futures na zemní plyn (Dutch TTF)
Směr: Růst v nejbližších 24–72 hodinách. Trh si teprve začíná uvědomovat rozsah narušení v oblasti hnojiv a plynochemie popsaný ve zprávě OSN, což tlačí na nabídku LNG pro Evropu v konkurenci s Asií.
Klíčové úrovně: Proražení hranice 48 eur za megawatthodinu otevře cestu k 52 eurům. Podpora je na úrovni 44 eur.
Stupeň jistoty: Střední. Technicky je plyn po korekci z minulého týdne přeprodaný, ale geopolitická prémie může být realizována kdykoli.
Hlavní riziko: Mimořádný zásah EU zavedením cenového stropu nebo nuceným snížením průmyslové spotřeby plynu – v tom případě by kotace mohly propadnout pod 40 eur za MWh.
Názor redakce, nikoli investiční doporučení.
— Editorial Team
