ECB téměř jistě zvýší sazbu o 25 bb v důsledku skoku inflace v eurozóně
Roční míra inflace v eurozóně v květnu zrychlila na 3,2 % oproti 1,9 % v únoru kvůli prudkému růstu cen energií. Očekává se, že Evropská centrální banka přistoupí k utažení politiky v důsledku přetrvávajících narušení lodní dopravy přes Hormuzský průliv.
Titulek: Opakování roku 2011 nebo nový cyklus? Proč ECB zvyšuje sazbu, i když ví, že to může zabít evropskou ekonomiku
Autor: Nezávislý finanční analytik
[Podstata]: co se skutečně děje
- června 2026 Evropská centrální banka téměř jistě zvýší depozitní sazbu o 25 bazických bodů – na 2,25 %. Trhy to již započítaly s pravděpodobností 97 % (díky overnight index swaps). Otázka, která trápí každého investora do evropských aktiv, však zní jinak: co dál? A zde začíná hlavní rozkol v názorech. Na něm závisí osud eura, evropských dluhopisů a akcií do konce roku.
Oficiální důvod – inflace v eurozóně, která v květnu zrychlila na 3,2 % ročně z 1,9 % v únoru. Hnacím motorem je energetický šok po eskalaci v Hormuzském průlivu. Jádrová inflace (core CPI) však vzrostla pouze na 2,5 % a měsíční přírůstek cen činil ubohých 0,1 %. Slabý signál pro agresivní utahování, že? Měsíční data neukazují žádné „přehřátí“, které by vyžadovalo okamžitou reakci.
Proč to tedy ECB dělá? Odpověď je jednoduchá: je to signál trhům: „Nedopustíme rozvolnění inflačních očekávání.“ V letech 2021–2022 byla banka obviňována, že příliš dlouho „přihlížela“ energetickému šoku. Tehdy inflace vyletěla na 10,6 %. Nikdo nechce tuto chybu opakovat. Je tu však nuance: v roce 2011 Jean-Claude Trichet dvakrát zvýšil sazby v reakci na růst cen surovin. Poté přišla dluhová krize eurozóny a ECB musela politiku prudce obrátit. Evropská ekonomika je nyní mnohem slabší než na začátku roku 2022 a mnohem zranitelnější než v roce 2011 (vyšší dluhy, nižší růst). A víte co? To nevyvolává optimismus.
Chronologie a kontext
Klíčové datum – 11. června 2026, zasedání Rady guvernérů ECB ve Frankfurtu. Očekává se zvýšení depozitní sazby z 2,00 % na 2,25 % a sazby pro hlavní refinanční operace z 2,15 % na 2,40 %. Je to první zvýšení od června 2025, kdy byly sazby zmrazeny kvůli slabému růstu.
Kontext je však znepokojivější než titulky. HDP eurozóny v prvním čtvrtletí 2026 byl revidován směrem dolů – z +0,1 % na -0,2 %. Na vině je pokles HDP Irska o 12 % kvůli statistickým zkreslením od nadnárodních korporací. I bez Irska však růst činí pouze 0,2–0,3 %. Není to oživení, ale stagnace. PMI v eurozóně klesl na minimum od roku 2024, zvláště silně propadly Francie a Německo.
Aktualizované prognózy zaměstnanců ECB (zveřejněny spolu s rozhodnutím) vykreslují ponurý obraz. Podle odhadů Danske Bank:
| Ukazatel | Předchozí prognóza | Nová prognóza |
|---|---|---|
| Inflace pro rok 2026 | 2,6 % | 2,9 % |
| Inflace pro rok 2027 | 2,0 % | 2,2 % |
| Růst HDP pro rok 2026 | 0,9 % | 0,6 % |
| Růst HDP pro rok 2027 | 1,3 % | 1,2 % |
To je klasická stagflace: inflace nad cílem, růst pod potenciálem.
Na tomto pozadí se analytici rozdělili do dvou táborů. „Holubice“ (Vanguard, Generali Investments) se domnívají, že zvýšení bude jednorázové nebo v nejlepším případě omezené na druhý krok v září. „Jestřábi“ (Franklin Templeton, Danske Bank) očekávají dvě až tři zvýšení do konce roku, možná až na 4 % u depozitní sazby. Výsledek sporu závisí na dvou věcech: cenách energií (čti – geopolitice v Perském zálivu) a chování Lagardeové na tiskové konferenci.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Vítěz číslo jedna – evropské banky. Není to zřejmé pro retailového investora, ale je to fakt. Barclays spočítala: zvýšení sazby o 50 bazických bodů zvyšuje čistý úrokový výnos průměrné evropské banky přibližně o 2 % v prvním roce a zdanitelný zisk o 3 %. Nejvíce vyhrávají irské banky, ING a Commerzbank. Francouzské banky a Deutsche Bank reagují slaběji – jiná struktura aktiv a pasiv.
Druhý vítěz – energetické a těžařské společnosti. V prostředí rostoucích sazeb a vysoké inflace surovinové sektory tradičně překonávají trh. Barclays doporučuje overweight na energy a mining: tyto společnosti generují volný peněžní tok indexovaný na inflaci. TotalEnergies, Shell, Rio Tinto – beneficienti.
Poražený číslo jedna – periferní země eurozóny: Itálie, Řecko, Španělsko. Spread mezi výnosem italských BTP a německých bundů se od začátku května rozšířil ze 145 na 198 bazických bodů. Každé nové zvýšení ho bude dále roztahovat. Franklin Templeton považuje za spravedlivý spread pro Francii 100 bazických bodů (nikoli současných 65–70). Pro Itálii by spravedlivý spread mohl přesáhnout 250 bb – pak by obsluha dluhu ve výši 2,9 bilionu USD byla kriticky náročná.
Druhý poražený – spotřebitelské společnosti a „bond proxies“ (akcie obchodované jako dluhopisy): utilities, REITs, zboží dlouhodobé spotřeby. Barclays varuje: pokud cyklus zvyšování bude pokračovat, tyto sektory budou dále klesat a investoři přejdou do value akcií.
Třetí poražený – evropské domácnosti s variabilní hypotékou. Ve Španělsku, Irsku, Portugalsku je významná část hypoték navázána na Euribor. Zvýšení sazby o 25–50 bb zvýší měsíční splátku úvěru ve výši 200 000 EUR o 40–80 EUR. V kombinaci s růstem cen energií o 20–25 % to vyvolá lavinu nesplácení. Italská asociace spotřebitelů již bije na poplach. A lze jim rozumět.
Co média nedopovídají
První postřeh, který nenajdete v Reuters ani Bloomberg: zvýšení sazby ECB téměř neovlivní inflaci z energetického šoku. Dokonce i ekonomové ECB to přiznávají ve svém interním blogu: měnová politika je bezmocná proti nabídkovým šokům. Zvyšování sazeb snižuje poptávku, ale nesnižuje cenu ropy z Perského zálivu. Jediný kanál – kurz eura (silnější euro činí dovoz levnějším). Historicky však v obdobích nabídkových šoků zvyšování sazeb ECB euro jen zřídka posílilo. Častěji – oslabilo kvůli zhoršení vyhlídek růstu. Paradox? Ještě jaký.
Druhé – role nadcházejících voleb ve Francii, Itálii a Španělsku. Franklin Templeton přímo prohlašuje: „okno pro agresivní cyklus zvyšování sazeb je omezeno na druhou polovinu tohoto roku“ kvůli volbám. Politická nestabilita v kterékoli z těchto zemí může vyvolat prudké rozšíření spreadů a donutit ECB obrátit politiku. Lagardeová to nemůže říci veřejně, ale sedí to v hlavě každého člena Rady guvernérů.
Třetí – srovnání s rokem 2011: proč teď může být ještě hůř. Tehdy měla Evropa „fiskální kotvu“ – přísnější pravidla (Six Pack, Fiscal Compact). Nyní jsou fiskální pravidla pozastavena nebo oslabena a dluh Itálie a Francie dosáhl rekordních 140 % a 115 % HDP. V roce 2011 měla ECB nástroj SMP pro výkup dluhopisů. Nyní existuje PEPP a TPI, ale jsou politicky citlivé. Jakýkoli pokus použít je k omezení spreadů bude vnímán jako „monetizace dluhu“ a vyvolá hněv Německa a Nizozemska.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
30 dní (k 10. červenci 2026): ECB zvýší sazbu 11. června o 25 bb. Lagardeová na tiskové konferenci zachová „data-dependent“ rétoriku, vyhne se jasným signálům. Trhy započítají pravděpodobnost druhého zvýšení v září na 60–70 %. Euro se stabilizuje v pásmu 1,07–1,10 vůči dolaru – posílení brání slabá ekonomika. Spready periferních dluhopisů se rozšíří o dalších 10–15 bb. Akcie evropských bank vzrostou o 3–5 % na krátkou vzdálenost.
90 dní (k 10. září 2026): Pokud ceny ropy zůstanou nad 90 USD za barel, ECB provede druhé zvýšení v září o 25 bb, čímž depozitní sazbu zvýší na 2,50 %. To bude okamžik pravdy. Ekonomika eurozóny pravděpodobně vstoupí do technické recese v druhé polovině roku (dvě čtvrtletí záporného růstu po sobě). Spready italských BTP mohou přesáhnout 250 bb, což donutí ECB aktivovat TPI pro výkup dluhopisů. To bude trhy vnímáno jako známka slabosti a vyvolá paniku. Euro může klesnout na 1,03–1,05.
Prognóza redakce
Aktivum: Pár EUR/USD. Směr: boční trend s mírným sklonem dolů v nejbližších 24–72 hodinách po oznámení rozhodnutí ECB – trh již zvýšení započítal a slabý růst omezuje upside. Klíčové úrovně: aktuální hodnota – 1,1520–1,1570; rezistence – 1,1650; podpora – 1,1450. Stupeň jistoty: střední (60 %), protože reakce závisí na rétorice Lagardeové (jestřábí vs. holubičí). Hlavní riziko: pokud Lagardeová naznačí pauzu nebo „precautionary hike“, euro může klesnout o 100–150 bodů na 1,14. Pokud bude signál agresivní (náznak druhého zvýšení), euro může vzrůst na 1,17. Co si Lagardeová vybere? Uvidíme. Toto je názor redakce, nikoli investiční doporučení.
— Editorial Team
