Izrael rozšiřuje kontrolu v Gaze na 60 % a zesiluje tlak na Hamas navzdory režimu příměří
Od zavedení režimu příměří v říjnu 2025 Izrael rozšířil svou kontrolu v pásmu Gazy na přibližně 60 % území a v květnu provedl více než 40 útoků na Hamas, což je nejvyšší měsíční počet. Izraelské údery jsou zaměřeny na likvidaci polních velitelů a oslabení civilní moci skupiny, zatímco statisíce Palestinců nadále žijí v provizorních táborech ve složitých podmínkách.
Analytický článek: „Žlutá linie“ se plíží – proč rozšiřování izraelské kontroly v Gaze mění ekonomiku války
Autor: Nezávislý finanční analytik (pohled zevnitř)
[Podstata]: co se skutečně děje
Když izraelský premiér Benjamin Netanjahu 28. května 2026 veřejně prohlásil, že nařídil rozšířit kontrolu izraelské armády v pásmu Gazy na 70 % území, většina světových médií to vnímala jako další kolo vojenské eskalace. Ale profesionální pohled na situaci vyžaduje jiný úhel: nejde jen o „další útok“. Jde o systematické narušení režimu příměří zavedeného v říjnu 2025 a přechod do nové fáze konfliktu, kde se humanitární katastrofa stává nástrojem vojenské strategie.
Čísla, která uvádějí izraelská armáda a nezávislé zdroje, vytvářejí falešný dojem postupnosti. V době podpisu dohody o příměří 9. října 2025, iniciované americkým prezidentem Donaldem Trumpem, procházela „žlutá linie“ kontrolovaného území na úrovni přibližně 52–53 % pásma Gazy. V květnu 2026 se podle různých odhadů tento podíl zvýšil na 59–64 %. A nyní Netanjahu oznamuje 70 %.
Ale to, co je skutečně důležité a co většina komentátorů přehlíží, je toto: nejde jen o „kontrolu“ ve smyslu přítomnosti vojenských hlídek. Izrael buduje nové předsunuté základny, posiluje demarkační linii betonovými bloky a podle The Wall Street Journal s odvoláním na satelitní snímky posunul „žlutou linii“ v centrální části pásma tak, že nyní protíná Salah ad-Dín – hlavní dopravní tepnu Gazy spojující sever a jih. To znamená, že enkláva je fyzicky rozdělena na dvě izolované části. Pro 2 miliony Palestinců, z nichž 1,9 milionu jsou vnitřně vysídlené osoby, to není „rozšíření nárazníkové zóny“ – je to přeměna Gazy v ještě stísněnější vězení pod širým nebem.
Média často hovoří o „porušení příměří“ jako o politickém faktu. Ale z pohledu finančního analytika je důležité něco jiného: „režim příměří“ je de facto mrtvý už několik měsíců. USA na začátku května 2026 uzavřely koordinační centrum pro dohled nad dodržováním příměří, čímž uznaly, že plán uvízl na mrtvém bodě. Od října 2025 podle palestinských úřadů izraelské údery zabily více než 900 lidí. V květnu 2026 bylo provedeno více než 40 útoků – nejvyšší měsíční počet od uzavření dohody. Toto není příměří. Je to zmrazená válka, ve které jedna strana pomalu, ale neúprosně rozšiřuje území a využívá pauzu v bojích k posílení svých pozic.
Chronologie a kontext
Abychom pochopili, jak systematický tento proces je, musíme se podívat na dynamiku změn kontrolovaného území a souvisejících vojenských akcí.
| Období | Izraelská kontrola (% území Gazy) | Klíčová událost | Počet izraelských útoků na Hamas (měsíc) |
|---|---|---|---|
| Říjen 2025 | ~53 % | Podpis dohody o příměří („žlutá linie“) | — |
| Březen 2026 | ~64 % (podle vojenských map izraelské armády) | Rozšíření „žluté linie“; výstavba předsunutých základen | ~30 (odhad) |
| Květen 2026 | 59–64 % (různé zdroje) | Posun linie v centrální části Gazy; blokáda Salah ad-Dín | Více než 40 (maximum od října) |
| Konec května 2026 | Oznámeno 70 % | Netanjahu veřejně nařizuje další rozšíření | — |
Co se skrývá za těmito čísly: Nárůst z 53 % na 64 % za 7 měsíců není vojenská nutnost. Je to systematická anexe území pod zástěrkou „protiteroristických operací“. Pokaždé, když izraelské síly posunou betonové bloky o několik set metrů, statisíce Palestinců jsou nuceny znovu sbalit stany a přesunout se do ještě stísněnějších zón.
Cíle úderů se přitom změnily. Zatímco v prvních měsících po příměří se izraelská armáda zaměřovala na prevenci raketových útoků, v květnu 2026 jsou údery zaměřeny na cílenou likvidaci polních velitelů Hamasu. 28. května Izrael zabil šéfa vojenského křídla Hamasu a o 10 dní dříve jeho předchůdce. To je strategie „stínání hlavy“: Izrael se snaží zničit velitelskou strukturu Hamasu, aby vytvořil podmínky pro kolaps civilní správy v Gaze.
OSN mezitím varuje: zpoždění v realizaci rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2803, která předpokládá odzbrojení Hamasu, stažení izraelských vojsk a nasazení mezinárodních stabilizačních sil, vedlo k tomu, že „každodenní násilí nahradilo počáteční impuls po příměří“. Ale nikdo v Radě bezpečnosti nemůže tento proces zastavit, protože USA – klíčový zprostředkovatel – již uznaly neúspěch svého úsilí.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Prohrávající – civilní obyvatelé Gazy. To je zřejmé, ale rozsah katastrofy je podceňován. 1,9 milionu vysídlených osob žije ve stanech uprostřed trosek. V zimě 2026 se 127 tisíc ze 135 tisíc stanů stalo nepoužitelnými kvůli bouřím. Izrael blokuje dovoz montovaných domů a stavebního materiálu, což znemožňuje obnovu. Humanitární katastrofa v Gaze není vedlejší škoda. Při současné izraelské strategii (rozšiřování kontroly + blokáda + cílené likvidace) se stává samoreprodukující: zničená infrastruktura a nedostatek přístřeší činí obyvatelstvo závislým na humanitární pomoci a závislost oslabuje odpor a dává Izraeli páky k nátlaku.
Druhý prohrávající – administrativa Joea Bidena (nebo jakákoli jiná americká administrativa, která bude u moci v době voleb). USA vystupovaly jako garant příměří v říjnu 2025. Jejich koordinační centrum se však v květnu 2026 uzavřelo, čímž uznalo neúspěch. To je vážná reputační rána pro Washington na Blízkém východě. Saúdská Arábie a SAE, které byly v roce 2025 blízko normalizace vztahů s Izraelem, nyní sledují dění a dělají pauzu. Nikdo nechce podepisovat mírové dohody s partnerem, který ignoruje vlastní záruky.
Vyhrávající – výrobci zbraní. Konflikt v Gaze pokračuje, rozšiřování kontroly vyžaduje novou munici, opevnění a techniku. Společnosti Lockheed Martin a RTX (Raytheon) již získaly dodatečné kontrakty na dodávky přesné munice pro izraelskou armádu v hodnotě odhadované na stovky milionů dolarů. Druhým vyhrávajícím jsou dodavatelé výstavby pohraničních opevnění. Společnosti stavějící zdi, předsunuté základny a pozorovací věže (izraelské i mezinárodní) získávají stabilní přísun zakázek.
Ne zcela zřejmý vyhrávající – energetické korporace působící ve východním Středomoří. Izraelský plyn z nalezišť Leviathan a Tamar, který je dodáván do Egypta a Evropy, se stává ještě strategičtějším, dokud konflikt pokračuje. A rozšiřování izraelské vojenské přítomnosti vytváří „bezpečnostní deštník“ pro tyto platformy. Evropa, hledající alternativy k ruskému plynu, se dívá na izraelský LNG stále příznivěji, navzdory humanitární ceně.
Co média neříkají
První postřeh (nejdůležitější): Netanjahuovy „nárazníkové zóny“ jsou eufemismem pro anexi. Netanjahu veřejně nazývá kontrolovaná území „nárazníkovými zónami“, které zabrání budoucím útokům na Izrael. Ale podívejte se na čísla: 60–70 % území s populací 2 miliony lidí není nárazník. Je to okupace. Skutečný cíl, o kterém se šeptá v zákulisí izraelské vlády, je vytvořit podmínky, za kterých bude návrat Hamasu k civilní správě nemožný a palestinské obyvatelstvo bude buď soustředěno do několika „hustě obydlených zón“, nebo nuceno k „dobrovolné migraci“ (termín, který již použil izraelský ministr obrany Jisrael Kac). To není konspirace – to jsou přímá slova izraelských činitelů, která západní média delikátně obcházejí.
Druhý postřeh: Odmítnutí USA dohlížet na příměří je signálem pro regionální hráče. Uzavření koordinačního centra 1. května 2026 bylo veřejně prezentováno jako „technické řešení“, ale zasvěcení vědí: američtí zprostředkovatelé dospěli k závěru, že Izrael nemá v úmyslu dodržovat dohodu a Hamas nemá v úmyslu se odzbrojit. USA prostě sejmuly odpovědnost ze svých ramen. To znamená, že jakákoli budoucí jednání budou ještě složitější, protože žádná ze stran nebude důvěřovat americkým zárukám. Pro trhy to zvyšuje „regionální rizikovou prémii“ – nejen kvůli samotné válce, ale také kvůli oslabení mechanismů deeskalace.
Třetí postřeh (nejméně zřejmý pro finanční analytiky): Rozpor mezi západními odhady „kontroly“ a skutečným stavem věcí. WSJ a Reuters píší o 59–64 %. Netanjahu mluví o 60 % a stanovuje cíl 70 %. Ale čísla se rozcházejí, protože „kontrola“ může znamenat různé věci: od plné vojenské přítomnosti po zóny, kde izraelské síly mohou provádět operace, ale nejsou trvale přítomny. Tento rozpor vytváří prostor pro náhlé „přehodnocení“ situace, která trhy obvykle nemají rády. Pokud zítra nějaký zdroj zveřejní satelitní snímky dokazující, že Izrael de facto kontroluje 75 %, vyvolá to novou vlnu otázek, kdy a jak tento konflikt může skončit.
Čtvrtý postřeh (strukturální): Konflikt v Gaze již není „lokální“ z hlediska regionální stability. Rozšíření izraelské kontroly na 70 % znamená další stlačení palestinského obyvatelstva. To je přímý faktor radikalizace na Západním břehu a v sousedních zemích (Jordánsko, Egypt). Nestabilita na hranicích Egypta a Jordánska představuje riziko pro turistický průmysl (akcie hotelových řetězců v Šarm aš-Šajchu a Petře) a také pro logistické trasy přes Suezský průplav (asi 12 % světového obchodu). Trhy toto riziko zatím plně nezohledňují, protože si myslí, že „Gaza je daleko“. Ale až začnou protesty v Káhiře nebo Ammánu, cena chyby bude vysoká.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
Následujících 30 dní (do poloviny července 2026):
- Izrael dosáhne deklarované kontroly 70 % území Gazy. To bude doprovázeno novou vlnou úderů na velitele Hamasu, což způsobí další civilní oběti. Počet leteckých úderů v červnu může překročit květnová čísla (více než 40).
- USA se budou nadále distancovat od procesu, což bude regionálními hráči vnímáno jako signál slabosti. To by mohlo přimět Írán nebo Hizballáh k agresivnějším akcím na jiných frontách (Libanon, Sýrie), což zvýší celkové napětí.
- Evropští lídři (Německo, Francie, Velká Británie) vystoupí s novými prohlášeními odsuzujícími rozšiřování kontroly, ale bez konkrétních sankcí nebo opatření. To bude již páté nebo šesté takové prohlášení od října 2025 – trhy na ně přestanou reagovat.
Následujících 90 dní (do září 2026):
- Vysoká pravděpodobnost (60–70 %), že „režim příměří“ bude oficiálně prohlášen za mrtvý jednou ze stran – pravděpodobně Hamasem, který oznámí obnovení raketových útoků, když uvidí, že ztrácí území a nic nezískává. To vrátí konflikt do „horké“ fáze a vyvolá nový skok cen energií.
- Německo a Francie mohou začít vyvíjet ekonomický tlak na Izrael prostřednictvím mechanismů EU (např. pozastavení vědecké spolupráce nebo revize obchodních dohod), ale je nepravděpodobné, že by to zašlo dále než prohlášení. Politická podpora Izraele v Berlíně a Paříži zůstává silná.
- Pokud do září izraelská kontrola dosáhne 75–80 %, může OSN svolat mimořádné zasedání Valného shromáždění s požadavkem na zavedení sankcí. Rada bezpečnosti však bude zablokována americkým vetem.
Prognóza redakce
Aktivum: Akcie evropských a amerických obranných dodavatelů (Lockheed Martin, RTX, BAE Systems, Rheinmetall).
Směr: Růst v nejbližších 24–72 hodinách a dále v trendu.
Klíčové úrovně: Lockheed Martin (LMT) – aktuální rozmezí $520–530, očekávaný pohyb k $545–550 v nejbližších dnech, poté k $560–570 během měsíce při zachování eskalace.
Míra jistoty: Střední (60–65 %). Obranný sektor tradičně roste na zprávách o prodlužování konfliktů.
Hlavní riziko pro prognózu: Neočekávané diplomatické zásahy (např. společná iniciativa Egypta a Saúdské Arábie) mohou dočasně ochladit rétoriku a vyvolat korekci o 3–5 % u obranných titulů. Fundamentální hybné síly (reálné kontrakty na doplňování munice a posilování hranic) však zůstanou v platnosti, protože fyzická infrastruktura se již buduje a zastavit tento proces bude obtížné.
Názor redakce není investičním doporučením.
— Editorial Team
