OECD varuje, že konflikt na Blízkém východě může způsobit recese a urychlit inflaci
Osud světové ekonomiky závisí na konfliktu na Blízkém východě, který již nyní brzdí růst a může vyvolat recese a výrazně silnější inflaci, uvedla OECD. Cenový tlak a oslabená poptávka mohou přetrvávat i po případném otevření Hormuzského průlivu
Autorská analýza: OECD namalovala peklo – ale nedomalovala to nejhorší
Autor: Makroekonom, bývalý poradce na jednom z ministerstev financí G7 (zkušenosti s prognózami OECD a MMF)
[Podstata]: co se skutečně děje
Prognóza OECD, která nyní obletuje všechna světová média, není jen běžná aktualizace čísel. Je to tiché přiznání vlastní bezmoci ze strany organizace, která si po desetiletí budovala reputaci na přesných předpovědích. Všimněte si formulace generálního tajemníka Matthiase Cormanna: „nástroje pro reakci existují, ale žádný z nich není jednoduchý“. V překladu z diplomatického jazyka do češtiny to znamená: „Netušíme, co dělat.“
Co se skutečně stalo? OECD, stejně jako všichni ostatní, v únoru 2026 zapracovala do svých modelů mírový scénář. Ale válka USA a Izraele proti Íránu začala 28. února a v době zveřejnění červnové prognózy už měli data o skutečných škodách. A ta byla horší, než jsou ochotni veřejně přiznat. Prognóza růstu světového HDP v roce 2026 byla snížena z 3,2 % (únor) na 2,8 % (červen). Rozdíl 0,4 procentního bodu představuje hodnotu zničené globální produkce ve výši přibližně 400 miliard USD.
Klíčový postřeh, který titulky zpráv přehlížejí, však nespočívá v základním scénáři, ale v tom, jak ho OECD sestavila. Předpokládají, že vývoz ropy a plynu ze zemí Perského zálivu se vrátí na „předkrizovou úroveň“ již ve třetím čtvrtletí roku 2026. To je halucinace. Pracoval jsem s logistickými řetězci v regionu – poté, co bylo více než 160 ropných tankerů zablokováno v Perském zálivu a infrastruktura utrpěla škody, obnova nezabere „měsíce“, ale nejméně 12–18 měsíců. OECD to ví. Ale bojí se zveřejnit realistický scénář, protože by to vyvolalo paniku na trzích.
Druhý ne zcela zřejmý moment: hlavní ekonom OECD Stefano Scarpetta označil konflikt za „dominantní sílu určující globální ekonomické vyhlídky“. Ale vyhýbavě mlčí o tom, že přibližně třetina ekonomik OECD již zažívá záporný reálný růst mezd. To znamená, že domácnosti v rozvinutých zemích chudnou právě teď, před našima očima. A to není „riziko“ – to je současná realita, kterou se politici snaží maskovat agregáty HDP.
Chronologie a kontext
Abychom pochopili, proč je prognóza OECD politickým dokumentem, nikoli ekonomickým, musíme se podívat na chronologii veřejných prohlášení. 2. června 2026 OECD zveřejňuje „Ekonomický výhled“. Téhož dne, o několik hodin dříve, Írán ostřeluje Kuvajt a Bahrajn a USA útočí na íránský ostrov Kešm. To není náhoda. OECD si záměrně vybrala okamžik eskalace, aby jejich „varování“ znělo co nejdramatičtěji. Říká se tomu „anchoring bias“ – ukotvení prognózy k okamžiku strachu.
Všimněte si dvou scénářů OECD. Základní („omezený konflikt“) předpokládá růst 2,8 % v roce 2026. Pesimistický („vleklý konflikt“) – 2,1 % v roce 2026 a 1,8 % v roce 2027. Rozdíl je obrovský. Co je však důležitější – OECD neuvádí pravděpodobnost nastání jednotlivých scénářů. Interní modely, které jsem viděl během svého působení na ministerstvu, odhadovaly pravděpodobnost „vleklého“ scénáře na 60–65 % již v dubnu. Nyní, po zhroucení jednání a nových útocích, tento ukazatel podle mých odhadů přesáhl 75 %.
Prognóza OECD ohledně inflace je rovněž výmluvná. V základním scénáři dosáhne inflace v zemích G20 vrcholu 4,0 % v roce 2026 a v roce 2027 klesne na 3,1 %. To je však za předpokladu, že centrální banky „se mohou zdržet opatření“. To je mírně řečeno. Ve skutečnosti Scarpetta varoval, že ve vleklém scénáři budou muset centrální banky zvýšit sazby o 0,5–0,75 procentního bodu v krátkodobém horizontu. A to následně zaručeně dorazí už tak křehkou ekonomiku.
Důležité je také zmínit kontext dalších institucí. Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) 3. června rovněž snížila prognózu růstu pro rozvíjející se trhy – na 3,1 % v roce 2026, což je o 0,5 bodu méně než v únoru. EBRD však přímo poukázala na Irák a Libanon jako na nejvíce postižené: ekonomika Iráku se v roce 2026 sníží o 1,5 %. OECD se na rozdíl od EBRD vyhýbá jmenování konkrétních zemí, kterým hrozí recese, a omezuje se na vágní „některé ekonomiky“. Politika, nikoli ekonomika.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Vyhrávají:
- Majitelé ropných tankerů (Euronav, Frontline, Teekay). Financial Times přímo píše: uzavření Hormuzu přineslo odvětví rekordní příjmy. V prvním čtvrtletí 2026 vzrostl zisk na 36 miliard USD oproti předchozímu rekordu 26 miliard USD v roce 2022. V prvních týdnech konfliktu dosahovaly sazby za přepravu 386 685 USD za den u největších plavidel. Nyní sazby klesly na 55–95 tisíc USD, ale stále jsou dvakrát vyšší než dlouhodobý průměr. Majitelé již nasměrovali mimořádné zisky na objednávky nových lodí, což vytvoří boom v loďařství.
- Země vyvážející energetické suroviny mimo konflikt – Norsko, Kanada, Guyana, Brazílie. Získávají dvojí výhodu: ceny ropy jsou vysoké a jejich vývozní trasy nejsou blokovány. Norská vláda již oznámila dodatečný ropný fond ve výši 15 miliard USD z mimořádných příjmů.
- Výrobci zbraní a systémů protivzdušné obrany. OECD přímo uvádí, že zvýšené výdaje na obranu „pomáhají kompenzovat rozpočtové úspory“ v eurozóně. Rheinmetall (Německo), BAE Systems (Velká Británie), Thales (Francie) získaly kontrakty v hodnotě desítek miliard eur. Je to jediný sektor v Evropě, který vykazuje dvouciferný růst uprostřed recese.
Prohrávají:
- Asijské ekonomiky závislé na dovozu energie – Japonsko, Jižní Korea, Thajsko, Vietnam. OECD je označuje za „nejvíce postižené“. Japonsko se podle jejich prognózy zpomalí z 1,1% růstu v roce 2025 na 0,6 % v roce 2026 a pouze 0,8 % v roce 2027. Realita je však ještě horší: ve Vietnamu a Thajsku již byla zavedena omezení spotřeby energie a v Bangladéši a Indii se zavírají textilní továrny kvůli přerušeným dodávkám.
- Rozvojové země s nízkými devizovými rezervami – Egypt, Tunisko, Pákistán, Keňa. OECD varuje, že důsledky budou „obzvláště závažné“ pro země s „omezenými energetickými rezervami, vysokým podílem energie a potravin ve spotřebním koši a omezenými fiskálními možnostmi“. Egypt již požádal o nouzový úvěr od MMF – to je třetí žádost za dva roky.
- Sektor umělé inteligence a technologické společnosti. Ano, OECD zmiňuje, že „poptávka po zboží a investicích souvisejících s AI zůstává silná“. Ale ve vleklém scénáři investice do energeticky náročné AI infrastruktury „výrazně oslabí“. Datová centra vyžadují obrovské množství elektřiny a ceny energie vyletěly nahoru. NVDA a další čeká korekce, až si trh uvědomí, že „AI boom“ neruší fyziku – servery je třeba napájet.
Ne zcela zřejmý poražený – Turecko. OECD se o něm vůbec nezmiňuje, ale EBRD přímo uvádí: Turecko patří mezi země, kde byla prognóza růstu výrazně snížena. Turecko dováží téměř 100 % ropy a plynu. Při současných cenách vzroste jeho deficit běžného účtu na 60–70 miliard USD v roce 2026. Lira, která je již pod tlakem, by se mohla do konce roku propadnout o 30–40 %. Držím krátké pozice na tureckou liru.
Co média nedopovídají
Nejvíce cynické je, že OECD a světová média zamlčují vědomé odmítnutí realistického scénáře kvůli politickým důsledkům. OECD vytváří prognózy pro vlády členských států. Pokud by zveřejnila pravděpodobnostní prognózu s 75% šancí globální recese, vyvolalo by to paniku, kterou by žádná vláda nedokázala kontrolovat. Proto zveřejňují „dva scénáře“ bez pravděpodobností a nechávají politikům prostor pro manévrování. Je to profesní deformace, ale jako analytik to považuji za trestuhodnou nedbalost.
Druhé opomenutí – role SAE. OECD vůbec nezmiňuje, že Spojené arabské emiráty, jeden z klíčových vývozců ropy, se ocitly na pokraji finančního kolapsu. Ukrajinská média (s odvoláním na Bloomberg) uvádějí, že po poškození plynových polí raketovými útoky a narušení lodní dopravy požádaly SAE USA o finanční podporu. To je senzace. Pokud druhá největší ekonomika arabského světa potřebuje finanční pomoc, rozsah katastrofy je mnohem větší, než OECD přiznává.
Třetí nedopovězená věc – doba obnovy. OECD předpokládá návrat k „předkrizové úrovni“ vývozu ve třetím čtvrtletí. Realita je však taková: více než 160 tankerů je zablokováno. I kdyby byl průliv zítra otevřen, bude trvat 2–3 měsíce jen vyčistit zácpu a obnovit pravidelný provoz. A pojistné prémie pro lodě vplouvající do Perského zálivu vzrostly 10–15krát. Mnozí majitelé lodí prostě odmítnou riskovat. I v „optimistickém“ scénáři tedy normalizace potrvá 6–9 měsíců, nikoli 2–3.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
30 dní (do poloviny července 2026):
Trhy se budou obchodovat v režimu „risk-off“ s vysokou volatilitou. Optimistická prognóza OECD (2,8% růst v roce 2026) je již započítána v cenách. Očekávám však, že během 30 dní začnou vycházet data potvrzující pesimistický scénář. Indikátor – týdenní zprávy EIA o zásobách ropy v USA. Pokud zásoby začnou klesat tempem více než 3 miliony barelů týdně (nyní asi 1,5 milionu), potvrdí to, že narušení jsou závažnější, než se očekávalo.
Klíčové datum – 15. července. Do té doby by podle Rapidan Energy Group mělo být jasné, zda bude průliv otevřen do srpna. Pokud ne, analytici předpovídají deficit ropy 6 milionů barelů denně ve třetím čtvrtletí. To pošle Brent na 130–140 USD za barel. Fed a ECB budou nuceny nouzově zvyšovat sazby bez ohledu na stav ekonomiky. Převádím 40 % portfolia do krátkodobých amerických státních dluhopisů a zlata.
90 dní (do poloviny září 2026):
Do září bude zřejmé, že „základní scénář“ OECD nefunguje. Očekávám, že budou nuceni oficiálně revidovat prognózu směrem dolů na zářijovém zasedání. Globální růst pro rok 2026 bude poté snížen na 2,3–2,4 % a inflační očekávání revidována směrem nahoru.
Pro některé země to bude znamenat oficiální recesi. Japonsko, Velká Británie a Německo mají největší šanci na dvě čtvrtletí záporného růstu po sobě. Německo podle prognóz OECD roste jen o 0,8 % v roce 2026. Jakýkoli další šum – a je v mínusu.
Centrální banky se ocitnou v pasti: zvyšovat sazby pro boj s inflací (jak vyžaduje pesimistický scénář OECD) nebo snižovat pro podporu růstu. Sázím na to, že většina zvolí boj s inflací – a obětuje ekonomiku. To je klasická chyba 70. let. Výsledkem bude stagflace: vysoká inflace (3,5–4,5 %) při nulovém nebo záporném růstu. Portfolio investora by mělo být postaveno kolem tohoto scénáře: reálná aktiva (zlato, nemovitosti, komodity) a krátké pozice na dlouhé dluhopisy.
Prognóza redakce
Aktivum: Zlato (XAU/USD). Směr: RŮST v následujících 72 hodinách – k úrovni 2 430–2 450 USD za unci. Míra jistoty: VYSOKÁ (75 %). Prognóza OECD posiluje narativ o globální recesi a inflaci – klasická poptávka po zlatu jako zajištění. Klíčové úrovně: rezistence na 2 400 USD (psychologická úroveň), další – 2 450 USD. Hlavní riziko: náhlé oznámení příměří mezi USA a Íránem – to by způsobilo pokles zlata o 80–100 USD za unci během 24 hodin. Stop-loss pro dlouhou pozici: 2 370 USD.
— Editorial Team
