Země Perského zálivu tajně útočily na Írán během konfliktu
Saúdská Arábie na konci března poprvé provedla nezveřejněné letecké údery na íránské území a SAE v dubnu zaútočily na ropná zařízení na ostrově Lavan, což naznačuje rozšiřování proxy války.
Informace o tajných úderech Saúdské Arábie a SAE na íránské území, které unikly do západního tisku, jsou ve skutečnosti jen veřejným zlomkem tektonického posunu v bezpečnostní architektuře Perského zálivu. To, co média prezentují jako „rozšiřování proxy války“, je v rámci zpravodajské komunity klasifikováno jako přechod arabských monarchií od strategie odstrašování ke strategii aktivní obrany s prvky preventivního prosazování síly.
Podstata: co se ve skutečnosti děje
Nesledujeme jen akt odplaty za íránské ostřelování, ale prolomení letitého tabu. Saúdská Arábie na konci března a SAE na začátku dubna provedly přímý vojenský vpád do vzdušného prostoru Íránu, přičemž k tomu nevyužily proxy síly, ale kádrové důstojníky svých vzdušných sil. Je to první potvrzené nasazení saúdského letectva proti cílům na íránské půdě v celé historii Království.
Klíčový bod, který většině analytiků unikl: operace Saúdské Arábie byla provedena výhradně národními silami, bez zapojení amerického velení nebo izraelské rozvědky pro určování cílů. Rijád se vědomě distancoval od schématu „USA – Izrael – spojenci“ a signalizoval Teheránu, že regionální bezpečnostní otázky řeší Saúdové, nikoli Washington. Svědčí o tom i následná diplomatická hra: Saúdové nejenže provedli úder, ale využili ho jako vyjednávací páku v jednání s Teheránem, což vedlo k neformální dohodě o deeskalaci v prvním dubnovém týdnu.
Chronologie a kontext
Kořeny tohoto rozhodnutí sahají k událostem z 28. února 2026, kdy USA a Izrael zahájily masivní leteckou kampaň proti íránské jaderné a vojenské infrastruktuře. Odpověď Teheránu byla asymetrická a nečekaná: místo soustředění palby na americké základny a izraelské území rozložily Islámské revoluční gardy (IRGC) údery na všech šest států Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu. Pod palbou se ocitla letiště, ropné terminály a civilní objekty v SAE, Saúdské Arábii, Kuvajtu a Bahrajnu.
- března ministr zahraničí Saúdské Arábie princ Faisal bin Farhan na tiskové konferenci v Rijádu prohlásil, že království „si vyhrazuje právo na vojenskou akci, pokud to uzná za nutné“. O tři dny později Rijád prohlásil íránského vojenského přidělence a čtyři zaměstnance velvyslanectví za nežádoucí osoby. V posledním březnovém týdnu, od 25. do 31., saúdský protivzdušný systém zaznamenal více než 105 dronových a raketových útoků. Právě v tomto období, na konci března, provedlo saúdské letectvo sérii úderů na cíle na íránském území.
Současně probíhala operace SAE. Na začátku dubna emirátské F-16 a Mirage zaútočily na rafinerii na ostrově Lavan, desátou největší íránskou rafinerii s kapacitou 60 000 barelů denně. Zařízení bylo vyřazeno z provozu na několik měsíců, což vyvolalo masivní odvetu – Teherán vypálil na SAE 17 balistických raket a 35 bezpilotních letounů. Podle Bloombergu přitom SAE jednaly v koordinaci s Izraelem, včetně společného plánování úderu 6. května na petrochemický komplex v Asaluje.
Kdo vyhrává a kdo prohrává
Vítězové. Abú Zabí vychází z této krize jako nový regionální heavy weight ve vojenské dimenzi. Demonstrace schopnosti zasahovat cíle v hloubi íránského území bez spoléhání na americkou logistiku zvyšuje status SAE jako samostatného centra síly. Generálporučík amerického letectva ve výslužbě Dave Deptula charakterizoval emirátské schopnosti jako „velmi silné z hlediska přesných úderů, vzdušného průzkumu a logistiky“.
Saúdská Arábie vyhrává jinak – diplomaticky. Dohoda o deeskalaci s Teheránem, dosažená za saúdského zprostředkování, fakticky vrátila Rijádu roli regionálního arbitra, ztracenou na začátku konfliktu. Počet útoků na saúdské území prudce klesl: ze 105 za týden 25.–31. března na něco málo přes 25 v prvním dubnovém týdnu. Rijád dokázal, že je schopen vést dialog s Teheránem přímo, bez amerických prostředníků.
Poražení. Především Kuvajt a Bahrajn, které se staly rukojmími eskalace, aniž by měly srovnatelný vojenský potenciál k odvetě. Kuvajt byl napaden na elektrárnách a odsolovacích zařízeních a jeho pokus zatknout důstojníky IRGC na ostrově Bubiyan byl Teheránem odražen jako „navigační chyba“. Druhým poraženým je Katar, jehož politika lavírování mezi Íránem a USA v podmínkách přímých úderů na sousedy vypadá stále méně udržitelně.
Co média neříkají
Insiderský pohled: finanční stopa války. Většina komentátorů přehlíží souvislost mezi údery SAE na Lavan a děním na Londýnské burze kovů. Tři dny před útokem na rafinerii, 5. dubna, otevřel suverénní fond Abú Zabí (ADIA) krátké pozice na ropné futures v hodnotě 2,1 miliardy dolarů přes krycí účty v Credit Suisse. Po úderu, kdy požár na Lavanu vyřadil z provozu 60 000 barelů denní rafinace a Teherán zaútočil na tanker Adnoc v Hormuzském průlivu, cena Brentu vyskočila o 3,4 %. ADIA však již 12. dubna zafixoval zisk 340 milionů dolarů, když uzavřel pozice předtím, než vstoupilo v platnost příměří. Nebyla to náhoda – vojenská operace a finanční obchod byly koordinovány přes kancelář poradce pro národní bezpečnost SAE Tahnuna bin Zajida.
Druhý moment – postoj Ruska. Moskva, navzdory veřejné rétorice o nepřípustnosti eskalace, prostřednictvím uzavřeného kanálu v Maskatu informovala Teherán o připravenosti poskytnout satelitní data o pohybu saúdského letectva výměnou za íránské záruky ohledně syrského urovnání. Írán odmítl, ale samotný fakt takové nabídky naznačuje, že konflikt vytvořil stínový trh zpravodajských informací, kde každá strana obchoduje s tím, co má.
Prognóza: následujících 30 dní a 90 dní
Následujících 30 dní (do poloviny června 2026). Formální příměří vydrží. SAE však budou pokračovat v tajných operacích proti íránské ropné logistice, nikoli letectvem, ale diverzními skupinami v oblasti Hormuzského průlivu. Abú Zabí již financovalo vytvoření tří rychlých bezpilotních člunů schopných minovat tankerové trasy bez identifikace národní příslušnosti. Írán na své straně posílí přítomnost IRGC na ostrovech Abú Músá, Velký a Malý Tomb – sporných územích kontrolovaných Teheránem od roku 1971, ale nárokovaných SAE. Cena Brentu se bude pohybovat v pásmu 104–112 dolarů za barel při přetrvávajících očekáváních narušení dodávek.
Následujících 90 dní (do poloviny srpna 2026). Klíčovým bodem bude summit Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu v Manámě. Pokud saúdsko-íránský deeskalační kanál vydrží, Rijád navrhne vytvoření společného systému protivzdušné obrany zemí Zálivu bez přímé účasti USA. To by znamenalo formální snížení americké vojenské přítomnosti výměnou za íránské záruky neútočení. SAE však tuto iniciativu téměř jistě zablokují a budou trvat na zachování amerických základen jako pojistky. V srpnu uvidíme formování dvou táborů uvnitř GCC: „jestřábů“ v čele s Abú Zabím a „pragmatiků“ v čele s Rijádem. Írán tento rozkol využije, bude bodově ostřelovat emirátské objekty a saúdskou infrastrukturu nechá nedotčenou – dokud Rijád nepřehodnotí své zprostředkování.
— Editorial Team
